Hodiny oťukají další den
na dveře z příze pletené
hodiny oťukají nový svět
bez smutku i lhaní
hodiny se zrychlují
ručičky stále točí
tak už se neboj
prostrč prst mezi ně
a pak
usměj se
31.07.2007 22:58:00 | Najlin
to je fakt nemilá báseň - a samozřejmě perfektní, to už ani nemám potřebu říkat, ale možná bych mohla - tak nějak koukám, že i Gregy si zahrál na modelového čtenáře:-) to je ten problém dnešního básnění, že všichni jen tak empiricky a vůbec nevíš, co v tom, koho čteš, je doopravdy.. já se nemusím namáhat, stačí říct souhlas s Gregym
28.05.2007 03:26:00 | Rádoby zoufalá
Pefektní jako vždy. Láska, cit a zároveň písmo když z kapsy vytáhnu zmačkaný kus papíru a řeknu si...to jsem psal já? Ne to napíše jen život. Ať můzy oblékají tě do kabátu umění a inspirace i nadále....S pozdravem Dixie
11.03.2007 13:41:00 | Dixie Bechert
Ahoj Favi. Prošel jsem se Tvým světem, poezie. Krása. Tvé básně mi přijdou jak pavučina. Slabě viditelné, vlákna daleko od sebe. A přeci se v každé nitce odráží vše. V její barevnosti, pevnosti a výmluvnosti. Stejně jako v každém Tvém verši a slově. Tak tedy dík za všechna Tvá slova a pavučinky, se kterými je svět kolem krásnější a poetičtější! M.
09.02.2007 17:19:00 | Gregy
Dílko je opravdu skvělé, ale s tím pásem ... si to určitě rozmysli! Ty ty ty!
08.01.2007 15:45:00 | NikitaNikaT.
láska je těžká věc co? obzvláště pro nás pro snílky...sama s ní neumím zácházet tak jak bych měla. ALe zapásej se hm? už kvůli mě! s kým bych šla sánčit? :)
07.01.2007 12:09:00 | Rozárenka
Odvolávat... pak zas přivolávat... Blázni, tihle básníci. Já volám po tvých slovech zamilovaných...
06.01.2007 20:37:00 | Koprtinka