Zlomené srdce dívky

Proč jen se trápit láskou,
proč nechávat ji v nás dvou,
vždyť ty už dávno neznáš mě,
a já přestávám věřit v tebe.

Už opustil tě ten krásný cit,
cos pokoušel ses do mě vrýt,
já nevěřím už slovům tvým,
ne ty, ale já to napravím.

Půjdu do lesa temného,
ponesu něco malého,
něco malého a pevného,
co visí, ze stromu nízkého.

Chodí lidé kolem stromu,
lomí rukama nahoru a dolů,
vidí tělo mladé dívky,
co neznala slůvko díky.

Leží mrtvá, v zemi leží,
přemýšlí, jak život běží,
život, jenž si ona vzala
a za smrt se tím provdala.