Lásko...

Lásko..
TY
jejíž stopy hledala jsem jen ztěžka
v loužích a blátě jara
v zamrzlých zrcadlech zimy
v očích jež byly
modré, hnědé, zelené či jiné
v očích krás pozemských
v očích
které ukrývaly poklady cest
v očích
které zdály se být upřímné
a přec pro ně ty mé hrou byly
až po odkvetení květů přerůzně krásných
a překrásně voňavých
až po zimách jež vlídné i kruté byly
po slovech, smíchu a slzách
jež nekonečné zdály se být
potom
na kraji cesty jíž slunce lemovalo
tam
mezi stébly trávy
jíž vítr rozfoukal
zřela jsem květinu jejíž oči byly šedé
a bleděmodré snad ve slunci se zdály
tam jsem tě Lásko
ztratila i nalezla