Máš v sobě tolik lásky...

Funíš mi do vlasů,
koušeš mě do krku.
Líbáš mě v podbradí,
tiskneš mě za ruku.

Tvoje řasy se mění v motýlí křídla
a hladí mě po tváři.

Jako kdybych se ti měla rozplynout,
svíráš mě lehce a
horoucně mě k sobě tiskneš.

Jako bys mi mohl utéct,
vískám tě ve vlasech s dlaní přilnutou
ke krku
a s nohama propletenýma v sobě,
hladím tě palcem po lýtku.

Odmlouvám,
když mám masírovat tvá atletická záda,
mám radši,
když pnou se nade mnou,
božská.

Škemrám,
když tvoje ruka bloudí po těch mých,
jak malá.
Ale vím, že mě schováš,
že mě poškrábeš.

Máš v sobě tolik lásky…