Všechno vzal to čas...

Všechno vzal to čas,
tvou tvář ruce i hlas.
Mé myšlenky volají tě.
jenže ty neslyším je!
Má lásko byl jsi mi nejbližší.
Teď jsi nejvzdálenější!

Kde jsou ty šťastné chvíle?
Kde jsou ty teplé ruce?
Kde je ten zvonivý smích?
Kde jsou ty jiskry v očích?

Jen vzpomínky,
jak vybledlé obrázky,
jak květiny bez vody,
jak oblázky v moři,
jak slunce v den zatmění...

Světlo bylo teď není!
Tvou tvář již neuvidím!
Tvé ruce nesevřu v těch schých!
Již neuslyším tvůj hlas a smích!

Jen vzpomínky,
jak vybledlé obrázky,
jak květiny bez vody,
jak oblázky v řece,
jak slunce v den zatmění...

Jako mé vzpomínky,
časem blednou obrázky,
květiny uvadají,
oblázky se obrušují,
světlo uhasíná...

Mé srdce však nezapomíná...