Světlem oděná
Světlem oděná
Jsi má duše jenž byla zlomena
Jsi má myšlenka jenž rozplyne se když vzbudí se den
Ihned co na obloze stane
hvězda co mé oči klame
do měsíčního světla oděná
v zahradě ticha
tiše kráčíš mi na proti
v němém porozumění
rozhovor beze slov
rozhovor bez konce
jen hejno sov
ukazuje východ slunce
na lůžku sedím sám
na večer těším se zas
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
Já světlem oděná?
Dávno ne, proBoha!
Špinavý nejenom chodidla mám
a kdo si řekne, tomu se dám.
Ty vidíš bohyni a luny třpyt
a já se nechci nikdy už probudit.
Jak můžeš nevidět mé temné činy,
jak můžeš omlouvat, z čeho mě viní?
Že nechci ublížit možná je pravdou,
že to jde samo je myšlenkou správnou.
Nechci ti ublížit, nechci tě trestat,
za to že víš kudy vede má cesta.
Proč vidím dopředu a proč mě to bolí,
vidět, co vidím já, hnal bys mě holí :-)
24.01.2013 21:52:21 | LadyElis
Světlem oděná
v měsíčním svitu na hlavě třpytí se ti koruna
dávej se komu uznáš za vhodné
do toho se ti nemohu plést
vidím v tobě bohyni a tvůj temný třpyt
rád bych tě budil z dálky svým hlasem
a do temnoty tě rád sváděl
a před každým soudem tvé činy hájil
čím bys mi mohla ublížit to vskutku nevím
rád bych se dozvěděl co nevím
vídím dál než ty si myslíš
a do náruče bych tě i přesto rád vzal
24.01.2013 22:29:36 | seh