Nostalgie

Střežil jsi mne svým laskavým okem

a já stála vždycky bokem,

a nebylo to fér, měla jsem být blíž,

však bála jsem se sama sebe,

těžko teď to pochopíš.



Zanechal jsi otisk svůj hluboko v mém srdci,

na každém kroku, ve dne i v noci,

a věř nebo ne, po celý ten čas,

přeju slyšet „ odpouštím ti“,

jak říká tvůj hlas.



A nemusíš věřit, a můžeš se mi smát,

vím, že už nemáš mi co dát,

a já už nemám co ztratit,

a šance žádná tu není,

jak všechno ti to vrátit.