Chvíle pouhá

Procházím dnem za dnem, 

nikoho nevnímám.

Jdu si jen za svým snem,

kolem se nedívám.

 

Mám jen jedno přání,

na ničem jiném nesejde.

Nikde už nemám stání,

snad už ta chvíle nadejde.

 

Žiji jen pro chvíli pouhou,

kdy není já a ty.

Žiji jen pro chvíli dlouhou,

kdy navždy jsme my.

 

Chvíle dlouhá na nás dva čeká,

Vede k ní cesta trnitá.

Nakonci na té cesty teče řeka,

O té sním než procitám.

 

Sním o místě,

kde budeme spolu.

Skládám básně,

ve kterých padám dolů.

 

Dolů, nevím jak hluboko,

čekám na náraz,

Když ty jsi tak daleko,

vše je tak naráz.

 

Tak rychle se vše seběhlo,

Nevím kdy tě uvidím zas.

Kéž by neštěstí k nám nevběhlo,

pomůže nám asi jen čas.

 

Snažím se vnímat svět kolem sebe, 

ale bez tebe se cítím prázdná.

Dole je země, nahoře nebe,

zvláštnost není nikde žádná.

 

Bloudím dny bez tebe,

jsem jako duše bez těla.

Nebojím se o sebe,

dělám to co jsem chtěla.

 

Dělám co jsem chtěla dřív,

dřív, než jsem tě potkala.

Chtěl by jsi se se mnou přít,

na bezpečnost jsem nedbala.

 

Nedbala jsem na ní a dbát nebudu,

nevnímám světla semaforu.

Neodevzdám se svému osudu,

neposlouchám rady profesorů.

 

Každá chvíle bez tebe je pro mě utrpením,

jak dlouho ho budu ještě snášet?

Jestli to máš taky tak to opravdu nevím, 

bez tebe auta do mě smí narážet.

 

Riskuji zdraví a život den co den,

vím, ty by jsi nesouhlasil,

ale já trpím sen za snem,

bolest mou jsi neuhasil.

 

Nemyslím povrchovou, ale tu uvnitř,

co mě ničí.

Zabíjí mou duši, tam někde vevnitř,

neslyšíš jak křičí.