Již navždy nevinní

Jsem šílencem, když rozmlouvám
s větrem v korunách stromů?
Jsem šílencem, když nabádám
noc, by přes den neodešla domů?

Jsem bláznem, či snad šaškem tvým,
když se snažím tě rozesmát?
Jsem bláznem, když ve tmě noci spím
ten sen, o věcech, co se mají stát?

Mám pouze jeden večer s tebou,
proto prosím noc, by zůstala.
Já prosím vítr: "Ať neodjedou!"
kéž příroda by mě se zastala.

Zbývá nám večer, první a poslední,
ty odjedeš, zůstanem tu my, již navždy nevinní.