Jak osvícení vše roztančí do setmění,
tak poblouznění uplyne
a to co hrálo vejde v zapomnění.
Tak proč, proč jen my
jsme tak odsouzeni,
když byli jsme vybráni,
když byli jsme zaslíbeni?
Nevím, nemám sílu odpovědí,
tak ukonči to trápení.
Už nepotřebuji znát více,
už nechci žádné znamení.
Už pčichází setmění,
duší prostých zatmění.
Jen do toho...
vystřel ránu z milosti,
však hudba bude hrát i dál,
my protančíme celou noc
ve věčné tichosti,
krásné plných radostí.