Láska je ve vzduchu...

Je snad konec nežnosti...?
...promočené máme duše.
Topíme se ve zlosti
...jít naproti lásce?
Ne,ne...tuhnou nám vždy kosti.

Zaplavení v obavách
uklízíme před cizími prahy
...ten nesmyslný prach.
Nakouknout do své duše?
Ne, ne...to máme strach.

Jsem jediná, co touží být milující?
Asi ano...
..nechci být jako vy..!!

Není snad již nikde hledat...?

V každém domě je slepota
co našeptává kroky naše...
tu vyhnout se důvěře, tu lásce
tu překroč úctu a nevyhýbej se..
nevyhýbej se,přes oči,černé pásce.

Odpočítávám dny
kdy do cesty mi příjdeš
a já se zeptám,kde hledal jsi něžnosti?

Obracím se na všechny dveře...
vyťukávám rytmus srdce
házím do schránek číslo na ztráty a nálezy
a maluji lásky obrazy.

Nevěřím, že je konec něžnostem..
chci osušit každou tu zkřehlou duši
podnikám teď pod mostem
daruji něžnost
a odnášíte si ji v,obalené láskou,nůši.