Dnes není včera

Dnes zjistil jsem, že Tvoje vlasy

voní stejně, jako vonívaly kdysi,

že stejná jiskra dál ti v oku září,

že stále skvěle se ti daří.

Jen čas plyne a věci, ty se mění,
co včera bylo krásné, dnes tu není.

Dnes Tvůj dotyk zase jednou rozechvěl mě,

ne však láskou, ale vzpomínkami jemně,

na tu dobu, kdy spolu jsme se smáli,

a člověk vůbec nedbal strachu, že se spálí.

Ta jizva říká: věci, ty se mění,
co včera bylo krásné, dnes tu není.

Dnes, když slova zase zapadaly v sebe,

já cítil se tak dobře vedle Tebe,

ač starostí teď máme plnou hlavu,

snad najdeme se opět brzy v davu.

Slova jsou prázdná, ta se mění,
co včera bylo krásné, dnes tu není.

Dnes uviděl jsem zase Tvoje oči

a pochopil, proč pro ně svět se točí,

však chvíle dříve vyvážené zlatem,

už s tebou nejsou zlatem ani katem.

Jsme jen lidé, naše věci, ty se mění,
co včera žilo, dnes už živé není.