Sen o lásce

I když obklopen lidmi cítím se pořád sám
to protože jenom tebe ve svém srdci mám
a jenom tobě ho dám.
Ty jsi mého nového života výchozí bod
jenže nešlo to před léty a ani těd ti to nepříjde vhod.
Ale já se pořád marně snažím najít do tvého srdce vchod
a zatím jen škobrtám o kameny a do cesty se mi staví kdejaký schod.
Naší společnou budoucnost už nevidím
a když ti vylévám své srdce a lásku ti vyznávám
tak se skoro stydím
a už jsem musel přistát na tvrdou zem
a už celou pravdu vidím
a taky za svou najivitu se stydím.
Naše společná budoucnost,
to zní jako sci-fi
protože už nevidím jí jako kdysi.
Dřív jsem po tom toužil a snil jsem ten sen
a představoval si a těšil se na ten den.
Na ten den,
kdy s tebou budu jen.
Tak to byla moje vize,
tak to byl můj sen.
Už je ráno.Sen je sen a už je bílý den.
Jenže i když je den mé srdce po tobě pořád touží
a láskou k tobě se souží.
I moje hlava na tebe myslí
stějně jako kdysi.
Moje srdce láskou k tobě se dme a puká
a bolí,a působí mi muka.
Nemysli si že jsem to chtěl a že mě to baví
protože pořád i proti mé vůli láska k tobě
si mě pod svůj závoj přikrývá a halí.
Pomoz mi prosím vykouknout zpod toho závoje ven,
at´už nemusím se trápit a snít ten svůj bolavý sen.