Odplata za srdcebol

Někdy, bych chtěla jako severní vítr vát,
a mezi prsty ti jako kostka ledu tát,
někdy bych chtěla jen tak v tichu stát,
a přesto vědět, že máš mě ještě stále rád.

Že touha milovat, je stále ještě směřována ke mně,
že chtěl bys dotýkat se mého těla jemně,
že ještě stále chtěl bys zahřívat moje lože,
předstírat, že to, čím dotýkáš se mého srdce,
jsou stébla trávy a ne nože.

Že láska ještě vykvést může,
a že to co mi dáváš, nejsou pouze trny z růže.
Lháři! Křičí moje duše v těle,
s jinou, s jinou bys chtěl do postele,
a přitom ještě stále svými slovy,
chceš tišit naše srdceboly.

Tak už to vzdej, odhoď už masku mučedníka!
Já vím, že to co máš, za zády, není kytka, ale dýka,
kterou chtěl bys mi teď do zad vrazit.
Ach lásko, nikdy,
nikdy nechtěla jsem tě takhle zkazit.

A teď tu stojíš a vlasy ti padají do tváře,
jak jen láska krutá být dokáže.
a když se k tobě otočím zády,
už neobejmou mě ochranitelsky tvé paže,
ale zachvátí mě bolest,
a hrudí mi vyletí kulka osmimilimetrové ráže.

Padnu na kolena a mé prsty dotýkající se hrudníku,
cítí, že smrti není úniku.
A poslední co vidím, jsou tvé kruté oči,
a poslední co slyším, jsou slova u mého ucha,
Ach, jak pokřivila jsem to tvého ducha.

Ruce máš od krve a smáčíš si jimi rty,
pak líbáš mě a tiše šeptáš,
sladké lásko, sladké sny.
Propadám se do temnoty a dotýkám se chladné země,
a ty říkáš,
- teď jsem to, co chtěla jsi mít ze mě.