Tam někde v dáli

Zas se koukám kolem sebe a rozhlížím
a lásku nikde nevidím.
Třeba není tu blízko,ale někde v dálce
mává na mě a usmívá se sladce.
Svou náruč a něhu mi nabízí
ale já to ještě nevím,
já to ještě nevidím.
Já to ještě nevnímám
ale ona opravdu už stojí tam.
Stále jenom kolem se bezradně koukám,
a že jsem sám a bez lásky si jenom zoufám.
Kouknout do dálky se neodvažuju
a vidět tak daleko si netroufám.
Kdybych hlavu zvedl tak možná zjistím
že už na mě z dálky mává a že už jí vidím.
Je to romantická duše citlivá,
přesně taková jakou jsem přál.
Jemná,hodná a milá,
zkrátka jako víla.
Její láska se na mě z té dálky line a září
a odměnuje mě usměvem na své tváři.
Je přesně taková jak jsem si o ní snil,
strávil jsem s ní v duchu hodně času,
mnoho chvil.
Vysnil jsem si že jako já bude skládat básničky,
duší bude romantička
a bude mít ráda přírodu a kytičky.
Těd když se mi zdá že jí tam v dáli vidím
tak se neodvažuji za ní jít,
sprosté mi to připadá.Tak se stydím.
Neodvažuju se hlavu zvednout
a na lásku svou vysněnou vzhlédnout.
Mám strach že spálí mě ta její lásky zář,
oči,tělo,tvář.
I na tu dálku cítím tu lásky zář
a já si říkám že nemohu příjmout tenhle lásky dar
a že zatím musím býti sám.
A tak se k ní zády otáčím a odvracím,
a od ní,od lásky odcházím.
A tak stále nevím pro koho mé srdce tluče
a snad mi nikam neuteče.