Liliové srdce

Tys převrátila můj svět v rub.

Nevím, co je špatně či co správně, přesto má mysl smýšlí zrádně.

Osíváš láskou srdce mé, jež je jak z plamene. Na troud spálí osev lásky a slzy omývají povrch citů mé masky . Nesčetněkrát jsem chtěl povědět tvému sluchu sladké, miluji tě. žel však mne, neboť já nejsem vůbec hoden tě.

Vášni jsem stravován, však rovněž i klamem ve dví rozerván.

Miluji tvůj pramen vlasů, miluji tvůj úsměv, tvá slova, když vyřkneš z hrdla, tvou tvář a spanilost o nichž se mi ve snech zdá. Sladkobol upřímnosti tvé mne raní, neb já jsem mrzký muž prolhaný.

Tys čistá lilie právě rozkvetlá, já bohužel jsem bodlák co bodá.
Toužím být tebe hoden, však tvé duši nejsem roven.