V prach

Co stalo se to s námi?
tak rychle plyne čas,
mechem kdosi ucpal rány,
a je ticho uvnitř nás.

Už Pýr obrostl naše těla,
a vítr zavál otisk tlap,
a slzu co se na rtech skvěla,
něžně setřel starý kat.

Ty odešel jsi jako lovec,
co šípem skolil krásnou lani,
věděls, že se blíží konec,
přesto nepustils mě ze svých dlaní.

Líbals mě něžně, ale s chutí,
přesto kapičky krve utkvěly na tvé bílé košili,
a já věděla, že mě cosi nutí,
myslet na to, že život už jsme dožili.

Zapomenuti jsme s každým dnem,
a naše kosti na prach trouchniví.
A jediné co zbylo z nás, je ten,
hořký podtón truchlivý.