Zmařené životy dva

Na louce roste květina,
je moc krásná a nevinná.
Jednou však přišel on
a zadupal ji jak slon.

Proč zadupal její krásu,
nebo se snad vyhýbal času?
Vždyť stačilo jen roku půl,
pak by se snad rozpomenul.

Proč nenechal ji ještě žít
a dítě jemu porodit?
Dítě svoje nevinné,
štěstí jeho rodinné.

Zničil však životy dva,
a zájmy všeho lidstva.
Není to otec, je to vrah,
bál se moc všech nástrah.

Nesmíme vyčítat mu jeho strach,
byl ještě mladý, měl si co přát...

Na louce rostla květina,
byla moc krásná a nevinná.
Snad vzpomene si někdo na ní,
krásná byla jak hvězda ranní...