Tisíce jisker co námi letí
Oheň v těle zapálí
Černý mrak co nebem pluje
Ten déšť nás ochrání
Prsty stékám po kůži Tvé
Ty mi odpovíš
Že vášně poutají nás, to dávno víš
Vášně jsou
Sladké i trpké sestry noci
V ozvěnách bílé stěny
Zní jako genius loci
Skrze plamen přicházím k Tobě stále blíž
Na voskových křídlech klesáme níž a níž
Můžeš bdít a můžeš snít
Lepší je za láskou se mnou jít
Až naše pohledy spočinou
Touha zrcadlí víc s každou vteřinou
Říkáš mi, že můžeš se mnou tančit v rytmu salsy
Ať vše, co nás pálí, je jako dým
Co za obzorem se volně ztrácí
Když nás láska má ve své moci
Zdá se, že svítá uprostřed noci
Jsme jako stébla trávy, to divoká řeka odnáší nás
Slabiky tvého jména do větru, zašeptám zas
Pocit mám, že ostrý trn
Mým tělem náhle proletěl
Já v prázdném sále stál
A mnohem víc, Já říct Ti chtěl
Že v dáli rozpoznám kroky tvé
Že jsem rád, když hladíš dlaně mé
A někdy mluvím cizí řečí
Láska není lehkou věcí
Když nás láska má ve své moci
Zdá se, že svítá uprostřed noci
Jsme jako stébla trávy, to divoká řeka odnáší nás
Slabiky tvého jména do větru, zašeptám zas
(při poslechu písně Nikdo Nikoho Nezná In Memoriam)