Střípky čekání ...

Prostor se rozevírá
jako kalich neznámé růže
jednou přivoníš
a už se ztrácíš
v lásce kterou jsi
nikdy dokonale nechápal
pouze se snažil
ze všech sil
žít ten zázrak
na plné obrátky
nikdy krok zpátky
pouze milovat ...







Marně jsi čekal
na pomalé otevírání dveří
kdy měla vejít
po špičkách
tvoje láska a touha
a za několik vteřin jsi poznal
že pouze rozpustilý vítr
ti zahrál na city
tklivou píseň
opuštěné lásky ...






........................
........................






Snad ...
jsem viděl tvé unavené Slunce
usedavě plakat
na stráni u hřbitova
Pak jsi odešla ...
ošatku dlaní plnou
ještě teplých slzí
Ale ...
já už začal věřit
na naše setkání
za městem
u Poslední brány
Kdy ...
opožděný vítr
zapomenul zavřít
bránu ke všem našim snům
v tom tichu
co nastávalo
s přicházející tmou ...





Ticho kráčelo za tebou
ve tvých ještě čerstvých stopách ...