snad

Polibek krásné dívky
tam někde pod třešní
doteky něžné po celém těle
kam až jde zajít,kam se smí

sevřena v obětí
zachvění z dojetí
čas stojí, neletí
vášnivé století

doteky na tváři
vlas na mém polštáři
záložka ve snáři
cestička k oltáři

zmatení pokušením
budoucnost ,,kéž bych,, změním
minulosti tu si cením
přitom se stále měním

doufám a sním,
nemohu vím
neřeším přeju si,
jak víno zraju si

toužím a zasněný
jsem v cele skleněný
hledám si cestu ven
na teplý slunný den

za tebou,v náruč tvou
v kleče na kolenou
tvou hlavu do dlaní a pusu na spaní
čekám jen na přání..vyslov ho,zašeptej
v obětí mém se hřej
nech se jen hladit svádět
a s kočkou která spokojeně přede
s tou srovnávat tě bude sladké
jak z čokolády vrstvy hladké
tak se jen opři ,rozmazlím,tě
přitulím,obejmu kousek sním tě
jen malý kousek jenom segment krásy
a pak se do snu vnoř i den už usíná si..

a na provoněném polštáři
jen pohladím tě po tváři
a rudé srdce levou rukou
zanechám ve tvém diáři