Spi dál, já jsem tu bosa

Spi dál, já jsem tu bosa

Tak zavři už oči, ať můžu dál,
do tepla, dnes je mi zima.
Průvan mi ze stolu obrázky svál,
nebuď se, zvednu je sama.

Za chvíli přijdou se po tobě ptát,
nezadrží je mé dveře.
Budeme potichu, bez bot se prát,
vyženu je odsud, lháře.

Zase mám od nich na rukou šrámy,
a v hrudi pálí mě rána.
Krev umyji horkými slzami,
spi dál, ovážu se sama.

Abych ztišila pláč, dám se do tance,
za bubnů nočního deště.
Se stíny, jen v sukni a v halence,
bosa, ať neruším ještě.

Pak usednu na zem a opřu se,
zády o tvojí posteli.
Tvůj klidný dech tichem se roznese,
dobrovolně jsme zvolili.

Až zima tě ve spánku roztřese,
k bradě ti přitáhnu deku.
Stín noční můry nad tebou mihnul se,
než zmizí, vezmu tě za ruku.

Vždy odcházím, když oči otvíráš,
svobodně, bez zaklínadla.
A za to však nikdy nepožádáš,
abych se s odchodem ohlédla.