Střípky čekání ...

..................
..................



dny ve mně
dny ve tmě
vrší se na sebe
jako stohy starého listí
vrstva na vrstvu
někde se zasekly hodiny
a slepý hodinář
se marně snaží
rozběhnout hodinový stroj
našich
snů a přání ...




jen
aby náš život
neklesal
stále
ke dnu ...



...........................
...........................





Ve tvém klíně
bijí stále půlnoční zvony
levá pravá
duše do těla
hrany do mosazi smutku
kdy
vadnoucí květina
ve vyschlé váze
začíná pomalu chápat
že smrt začala
už v loni
kdy nezralá poupátka
nedokonalých příběhů touhy
začala
svlékat
své odpustkové šaty
v tiché rokli
tam za rozbořenou továrnou
snů a skutečností ...





ale tvůj otevřený klín
stále lákal
na lepavou mucholapku slov
všechny moje ztracené
jazyky ...




.......................
.......................





Nad tvými stehny
ztrácím všechnu soudnost
dnešní probdělé noci
každou závist a zlost
i vypůjčenou berličku
svých stálých nalhávání ...






je to Pravda
toho nejčistšího zrna
až z kadlubu tvé duše
drcená chtivostí
kdy přestáváš dýchat
zbytečný vzduch
vracející se touhy ...





po holinách strmých hor
kráčí neznámý padlý anděl
boty okované hřeby
tvé poslední zapovězené lásky ...





ale nikomu se nechtělo umírat
v tom kolotoči malých smrtí
vždyť k vyvrcholení už bylo
jen na píď světla ...





.......................
...