Damn

Díváš se na ni
Pohledem, co patří jen jí,
Na žádnou jinou
Tvý oči nepadnou.
Jako rychlofilm
ti v hlavě běží snímky
těch nejhezčích chvil
jenom vzpomínky,
jakej pocit svírá se v tobě,
těžko by člověk pochopil.
Chceš stát přímo u ní
a slyšet její dech,
nemáš odvahu jít blíž,
protože víš,
že by pohledem uhnula jinam,
tvůj usměv by pro ni neměl význam.
A ty pořád stojíš
A díváš se,
Nevšímáš si,
Že spousta dalších očí
Visí na tobě.
Že každým tvým úsměvem pro ni
Praskají srdce, jedno po druhém.
Slyšíš jen, jak padají střepy
A zlomená těla padají k zemi.
A ty se ani neotočíš,
Nepomůžeš,
U ní už na zázrak nečekej,
Protože jsi sobeckej,
Sobeckej hajzl.


Nikol Autratová