Barevné šmouhy

Maluji štětcem barevné šmouhy na zdi,
Na vlnách hudby nechávám se unášet.
Hlas uvnitř našeptává: „Procitni!“
Zacukám sebou a odmítám otevřít oči.

Možná bys ze svých příběhů mohl stvořit paměti,
Malé pavučinky událostí.
Dát lidem naději, že svět není šedivý,
A ať jsme různí, tak svět dokáže být barevný.

S nadějí v očích poslouchám, představuji.
Maluji ty barevné šmouhy.
Tančím s Tebou tanec na vlnách,
Nebezpečné piruety, vášnivě stejné jako ano a ne.

Ve spoustě věcí naprosto stejných,
V některých úplně odlišní.
Začíná mě to nebezpečně táhnout,
Uvažuji, zda z tance nemám ustoupit.

Zkus představit mě, stojící uprostřed louky,
Ruce roztažené do stran, tvář natočená ke Slunci.
Možná se snažím říct, jsem to já, svobodná,
Nebo vezmi si mě, jsem jen Tvá?

Má hlava je nekonečné bludiště,
Spletených z mých šílených snů.
Ale obyčejná vzpomínka na ně,
Se díky Tobě stává skutečnou.

Rána už nejsou chladná,
Tak jak bývala.
Sny se možná neplní,
tak jak by měly.

Ale jen díky Tobě
Je svět barevnou duhou,
Co mi kreslíš prstem na tvář.