Milostná

Kéž jemně směl bych hladit tvou tvář
a litoval že ruk mám jen pár.
Kéž v srdci bys věřila že nejsem lhář
a touhu mou přijala jako dar

Já polibky tiše a lehce
po tvém těle bych maloval
jak malířovi tenké štětce
v každičké křivce
obtáhl jich tvar

než kapénky touhy přišly by v zmar
a pozvolna odpařily se v nekonečnou výš
než kapénky touhy přišly by v zmar
a my opět pocítili tu pozemskou tíž

Kéž směl bych být ti blíž
Blíže než by se snad vůbec slušet mělo
kdy citů plné milování stvoří jednu duši, tělo
při kterém v srdcích bubnování pěje lásky píseň
a zdá se býti neskutečné, že nejedná se o sen