Mezi námi existuje jisté propojení,
vždy jeden šťasten je a druhý není.
Je to jak mučení, jak telenovela,
možná bych radši byl, kdybys nevěděla.
Občas smutní jsme oba dva zároveň,
a to staví nás výjimečně na roveň.
Když spokojený chci býti po dobu noci,
uberu ti tak jednu tvou porci.
A když ty máš stavy euforie,
Vojta je rád, že vůbec žije.
Kadžý máme sice svůj pohon,
ale sdílíme spolu virtuální ohon.
Sdílíme energii proti své vůli,
a proto píšeme si, je to kvůli.
Náš svět nutně druhého potřebuje,
avšak ten jinak si vše představuje.
A pak zas opačně, ať tak či onak,
chci si z lana hodit na strom loďák.
Jsi jiná než ostatní, a tak nikdo neví,
zda se ti ujasní, nebo tě jen svědí.
Zda mi lžeš, či říkáš mi pravdu,
zda nesměješ se mi potají vzadu.
A já nesnáším tebe pro tohle všechno,
pro lásku, nenávist, nebe i peklo.