rozechvělá
točí se do klubíčka v jeho náruči
oněmělá
své srdce city rozbuší
touží mu zašeptat ta dvě slova
vyjádřit všechno, co cítí
zkouší to zas a znova
myšlenky se na ni řítí
/..nejde to../
lže snad sama sobě, svému srdci
předstírá, klame se, přetvařuje?
proč neumí říct, co v žilách jí koluje
láska k němu přeci!
a nebo je to jen zamilovanost, poblouznění?
jak poznat, co to je a co není?
bojí se, že nebude upřímná
k němu, k sobě
mlčky slzy v očích má
a tiskne mu ruku.. slabě
nejde to..
A také si říkám, že ještě není třeba, pravda lež splynou ve správný čas, kdo ví, city nehynou - jen se mění. Marně hledá se krása okamžiku v nejistotách. Jen slabě.
26.03.2012 19:55:46 | Necelá