Oříšková retrospektiva

Život jsem nesl,
na papírových křídlech,
znal jsem tvůj nádech,
a krásně dlouhý výdech,
znal jsem tvé ruce,
ňadra, oči, ústa,
smála ses lehce,
v náručí mi usla.

K polibkům zvaly,
pohyby tvých vlasů,
v naději, ve spánku,
v těžkém proudu času,
stával jsem při tobě,
jak sfinga u pyramid,
strážil jsem duši tvou,
a denní klid.

Dnes osamělý,
jak schránka od korýše,
co do písku čáru..
s odlivem něžně píše,
odplouvám....
a víc již tě nebudu mít,
odešlas s úsměvem,
chtěla jsi?

Žít?