Student či Faust?

Miloval student

studentku druhou

a ona jeho – toť velká láska bez pochyb.

Byli tak šťastní

dva mladí lidé,

všimni si -

dívka problémy má:

škola ji ničí, čas nemá zbytí

doma bratr hulvát,

rodiče pracovití.

A dívka trápí se.

Trápí se moc,

smutná je,

Pane, proč?

Proč? Proč ona? Proč my?

Proč…

Miluje student

a přec nenávidí.

Pomoc! Nemohu a přec musím s ní být.

Miluji a nenávidím,

bez ní nevydržím.

Cokoliv…

Cokoliv, ať šťastná je.

Peníze, mysl, duši celou,

jen ať úsměv vrátí se

a smutek z líček zmizí.

Šel student v pole:

„Ďáble, přijď!

Přijď a pomoz, nevydržím dívat se

jak láska moje trpí!“

Zjevil se černý, strach podívat se.

„Máte přání, už si píši:

jednou radost, jednou štěstí,

bolest pryč a úsměv sem,

naše kancelář vše splní,

do puntíku – na to vemte jed!

Kalkulátor, kde ho mám,

hnedle Ti to spočítám,

jak to vidí, oči moje rudé,

za tu prosbu, jedna študentova duše to bude!“

„Platí, zrůdo, ber, co chceš,

však ještě jedno přání mám:

Dej, nechť zmizím z paměti její,

leč vím, že kdyby věděla, že nejsem tu a byl

ni ty bys to napravit zvlád,

na to jed můžeš vzít ty sám!“

„Náš zákazník, náš pán,

já vše pro vás hned udělám,

tu papír je Vám ku pomoci,

vzkaz mohou napsat pro děvici.“

Student vzal papíru a psal.

Pak s ďáblem odešel.

Dívka papír čte: Miluji Tě.

Neví, však cítí, že něco chybí v jejím srdci...