Jí

Jako bych tě smrtelně zranil
a prst do rány ti vrazil
k tomu se usmíval a říkal promiň,
z toho mě zebe
ktomu mě nutí děti které,
miluji stejně jako miluji tebe.
Nebo snad je víc?
Z toho je mi nanic.

Jako tyčový mixér v mé hlavě,
který se roztočil právě
míchá a seká bez slitování
nebráním se, nebráním tě, Jani.

Konec práce?
Nádech a potopit se pod hladinu
vydržet s dechem aspoň na hodinu.
Kdepak hodinu nedýchat, do konce dne
tak už to je nastavené.
Nádech pak přichází ráno
vdechnu tebe a žiju Jano.