Anděl

Tváři, jsi mi tak povědomá!
Ty rysy padlého anděla,
co mě pronásledují
svojí vtíravou krásou a čistotou,
jsi mi známa,
tak proč si nemohu vzpomenout?
Stíne mé minulosti,
snad jsi tu,abys mi cestu ukázala,
ty,bludičko,
s očima dvou lucerniček,
půjdu za tebou,
do bažin a močálů
velkoměsta.
Podléhám ti.
Jsi mojí ozvěnou,
jsi spadlé listí loňského podzimu
tak pestrobarevně melancholická!
Jsi spleen,
co na mě doléhá,
máš to,co já už dávno ztratila,
jsi motýl,mé ulítlé mládí,
optimista.
Věříš ve smysl života,
jež ti uíká, JSI TAK PROSTÁ!
Jsi mi tak známá a přesto tajemná
máš všechny mé vlastnosti
a navíc jsi prchlivá.
Splihlá křídla tě tíží, možná,
utíkáš před krutou realitou,
již tvoříš,
máš smysl pro drama
a přec nejsi člověk zbytečný,
jsi romantický hrdina z iluzí,
sen,že přežiješ, pod tíhou společnosti.
Jsi mi tak blízká a přesto k tobě nenacházím cestu,
jsi tu, abys mě trýznila,
a brala mi poslední iluze,
a přitom mi podáváš pomocnou ruku.