Bludička

Já závidím vám všem,
co máte vedle sebe tvora,
jenž denně na vás ve snech volá.
Chtěla bych zažít,
když nohy dvoje stojí v místě,
kde jeden se ptal - můžu nést tě?
když těla dvě se tisknou v objetí,
a lásku nechávají světu na odiv,
chtěla bych být tvým zázrakem století,
na něž okolí nemá žádný vliv.
Na lavičce leží si v náručí,
dva milenci,co nahlas tokají,
já jsem jen stín u kmene stojící,
zas jen sen co sníš si potají,
Taky bych chtěla takhle plápolat,
avšak nejsem z těch, kdo v lásce loudí,
já umím pouze s větrem vlát,
a doufat, že snad jednou najdou se,
ti, kdo světem bloudí.