~Jako gazela

***

 Má oči krásné,

 oči jak gazela

 a svoji lásku snad

 ve hvězdách viděla,

 natáhla ruku

 že si ji chytí

 láska je chycená

 však v hvězdné síti.

 

Jen světlo studené

 svítí z Měsíce

 ona mu nabídne

 své bledé líce?

 Kdyby ji políbil

 na její tváře,

 zbyla by po lásce

 nebeská záře.

 

Padají hvězdy

 jak démanty noci

 jsou očím gazelím

 ku pomoci,

 hledají ve tmě

 a všude posvítí

 až se ta láska

 spustí ze sítí.

 

Na smutné tváři

 vidíme slzu,

 není to hvězda

 z Velkého vozu?

 A dole na zemi

 pod hvězdami

 se oči gazelí

 pousmály.

 

Na tu svou lásku

 z hvězdného nebe

 i Měsíc říká,

 vždyť chce jen tebe,

 stříbrným paprskem

 ty dva spojí.

 A už jsou svoji,

 jen a jen

 svoji…

 —