Shořím

Co když už nikdy nevrátí se,

ten hlas neznámého,

hlas nepoznaného,

všeho nového?

Co když už nezavoní,

to kvítí na palouku,

ta vůně všeho zeleného,

hezkého a neměnného?

I to modré nebe padá dolů

a já v něm plavat neumím,

mraky jsou jen mlhou,

ve které sám sobě

jen s potíží rozumím.

Dotkni se mě,

a já shořím jako papír

i když pevný zdám se.

Víš, že nejsem

a tak tebe ptám se

kde jsi a kde já jsem?