před spaním

Často si pokládám před spaním otázku
Je-li to moudré pomýšlet na lásku
Když dávno dozněla ta písěň touhy
A z ní teď zbyl mi jen oblázek pouhý

Jak se dá zapomenout na krásu dotyků
Jak ztratit potřebu spletených prstů
Jak se dá zapadnou do šedi všedního
proč má se kácet strom uprostřed růstu

Proč nám čas bere krasu spojení
Proč nám čas nenechá kouzla objetí
Proč život mění se jak duny na poušti
Proč chvilka vášně netrvá století

Někdo se možná rozhodl zestárnout
Povolit únavě svázat mu ruce
Těžko se ubránit když to zas naskočí
Těžko se poroučí,jde-li o srdce

A proto pláču smutek mě ničí
nevím co dělat s kým se prát
Nevím jak naslouchat když vítr křičí
nevím jak vyjadřit,jak jí mám rád

Není tu nikdo kdo by chápal
kdo by svou radou poťěšil
Nechal jsem úsměv zavřený v jeskyních
Ztratil jsem jediné pro co bych žil

stojím tu na mostě vzpomínku svírám
bojím se pohlédnout hloubce do očí
a stále doufám,naději hýčkám si
že se mnou zůstane,neskočí