Druhý dech

Dívám se do těch Tvých zlatohlávků
a připadá mi, že snad sto životů mám,
s Tebou přejdu i tu nejvratší lávku,
každý den Tobě své srdce otvírám,
nikdy bych nevěřila,
že bude někdo,
kdo rozsype polibky mi po zádech,
kdo by to byl tenkrát řekl,
že budeš můj druhý dech…

Kolem nás leží padlí andělé,
ty jim dáváš tu novou jiskru žít
a já též mohu z Tvých rtů pít,
mé tváře už nejsou bledé zlo,
leč štěstím jsou teď zardělé,
když maluji Ti křídou na chodník,
co všechno pro mě jsi,
jaké osobní máš kouzlo…

Pročesávám oblohou,
celý svět je na nohou,
padají vločky sněhu,
mám nahé líce,
jsem nahá celá,
jen ve vlasech cíp měsíce,
přicházíš ke mně
z druhého břehu,
cítíš, že je mi zima
a Tvá náruč
pevně mě objímá,
krásně zahříváš,
nepředstavitelný je to pocit,
když dlaní hvězdy se dotýkáš,
ty pro mě svítíš
ve dnech i v nocích
a každou sekundu
úsměv rozlíváš…

Už není den, co by ztratil význam,
žádný pustý ostrov, kde bys byl sám,
já už jsem ten poslíček slz Tvých
a ty zas uzlíček těch korálků mých,
můžeme se spolu smát,
naslouchat svým touhám a potřebám,
nechat v nás souhvězdí zrát,
když na hrudi Tvé se kolébám
a jemná slůvka nosím,
lehni si na bříško
a říkej mi všechno prosím,
chci zase usnout
na Tvých křídlech
a cítit
svůj druhý dech…