Setkání s láskou.

Přál jsem si tě,toužil po tobě a snil o tobě tak moc,
až jsi si nakonec zjevila a přišla jsi mě za zachránit,
přišla jsi mi na pomoc.
Já jsem se dlouho kvůli tobě soužil,
k tobě se modlil,a po tobě toužil.
Nebyl tu nikdo komu bych mohl svou lásku dát,
neměl jsem pro koho žít,s kým se smát.
Nebyl tu nikdo s kým bych se mohl o své trápení a smutky rozdělit,
ani tu nebyl nikdo s kým bych se mohl o své radosti podělit.
Už jsem si myslel,že tě nikdy nepotkám,
a že polibky plné lásky a objetí plné něhy už nikdy nepoznám.
Chtěl jsem už ukončit po tobě hledaní,
a pomalu se smířit s tím,že budu žít bez tebe,
a že zase zalezu do sebe.
Že se stáhnu zpět do svý ulity.Do bezpečí,
i když mi to vůbec nesvědčí.
Že po nikom nic nebudu chtít,
když láskou nemůžu žít.
Ale stal se zázrak.Dnes potkal jsem jí u kašny,
a Ahoj řekla mi.
Já dal jsem jí polibek i rudou růži,
a k tomu i své srdce,a svou duši.
A nevím jestli to ví,
jestli to vůbec tuší,že dal jsem jí svou duši.
Já měl tam dnes s láskou rande,
a vůbec jsem netušil,jak se to vyvine a kam to zajde
Celý svět se se mnou zatočil
a já udělal bych pro ní vše.Klidně bych kvůli ní i otročil.
Amorův šíp trefil mě do srdce,
tak náhle,tak rychle,tak prudce.
Ještě těd cítím lehké šimrání kolem osrdí,
a psát o tom se vůbec nestydím.
Snažím se vybavit její doteky,polibky a objetí
a vše si to znovu přehrávám a nemůžu se ubránit dojetí.
Kdyby byla noc,tak myslel bych si že to byl sen
ale je bílý den,
tak přece se to stalo jen.
Bylo to skutečné.Žádný sen.
Jestli pak to ví?
Jestli pak to tuší?
Že zaprodal jsem jí svou duši.
Ano,zase tu je láska.
Srdce mi hoří a hrudník mi praská.
Zase je tu láska.