Kradu...

V listí bezu skryj mě zcela,

v mlze jarních mrazíků,

nahá tvář má směle zbělá

pro smrt věčných básníků.

V dlaň Ti všeptám barvy duhy,

její tóny do uší,

směle láká dobrodruhy,

co jak Ty nic netuší.

Že Tvou vůni kradu vděčně

- na těle mi ulpíváš,

zůstane mi doufám věčně.

Nebo než ji neslíbáš.