Bloudím ve hvězdách

Jsem znovu, tam kde chci být,
jsem na místě, kde chci tě mít.
Dívám se na černé nebe, tak smutné, tak zahalené
vidím tam tolik souhvězdí a mezi nima i tebe.
A tak se ptám...proč stát se to mělo?
proč nás to ovlivnilo, proč tak krutě to znělo.

Snad jen vesmírný soud, jenž rozsudek na vahách spravedlnosti vážil,
snad jen proud, který zničit nás se snažil.
Jdi pryč ty krutý osude,
odejdi daleko neočekávaný stude.

Ten jenž čekat tu na mě navždy bude.

Zapomeň na to co vidíš,
zapomeň na okamžik, kdy silou to zničíš.
A tak se tě s předstíranou sebejistotou ptám,
je to to, co očekávám, to co léta znám?
Ten plamínek, který v mém srdci hoří,
je něco vzácného a jedinečného, je to to co on moří.
Teď když ohlédnu se za sebe,
uvidím tam zase tebe?


Tebe jenž čekat tu na mě vždy budeš.

Teď mě vesmírná silo opustit nesmíš,
teď musím vstát bojovat, tak jak ve svých zákonech míníš.
Zákon první: odpustit,
dokážu to z mysli do světa vypustit?

Čekej jen na to, až vstanu a bojovat začnu,
čekej na to, až smysl v životě najdu.
Nemysli si, že si odpočinu,
teď bojovat budu, za svobodu...teď do vesmíru za silami přijdu.

Já zmizím v bráně spravedlnosti.