neznámá Neznámá

Až odkryješ mou ulitu
ulitou z přetěžkých kovů
a budu já zde i ty tu,
schovám se natuty znovu.



Dávkami plachosti vždycky mě napustí,
pěkně až po okraj k prasknutí,
s neznámou proto se většinou nespustím,
ikdyž mě k ničemu nenutí.



Tys mě však vysvlékla do morku kosti,
z Honzy jsi zrobila Adama,
tebe jsem neodil do lhostejnosti,
s tebou rád ochutnám z neznáma.