Spirála

Jsem jen jednou z mnoha,

co křičí k hvězdám prosbu,

A cítím jak na mě padá obloha,

dokážu vstát znovu?

Je těžké postavit se znova,

když ztratila jsem všechnu sílu,

A cítím jak se mi podlamují kolena,

i když slzy mám z kamenů

Přes kamennou tvář jsem živá,

jen sama nedokáži snést tu tíhu,

A cítím jak minulost je tíživá,

když nemám odvahu

S tebou odešla i odvaha,

spřádat vlákna vlastního osudu,

A cítím jak pode mnou mizí podlaha,

neznám konec tohohle příběhu

Pohádky, co jsem si vysnila,

s princem jak z dívčího snu,

A cítím že byla to jen falešná představa,

co se rozplynula v dnešním dnu

Jsem jen další z mnoha,

co hledá ve hvězdách záchranu,

A cítím jak jsem uvnitř prázdná,

opět padám ke dnu