Kouzelná víla

Polární záře,
na nebi tvých očí,
kolem tváře,
dvě hluboké propasti,
ve štěstí se stočí,
slastný nektar,
linoucí se z růžového květu,
nad květem,
nos celý,
z nejsladšího medu,
jaký neumí ani včelky,
miluji tvoje,
nádherné chvilky.

Když se usmíváš,
je to jako ráno,
slunce vycházíc,
nad nebeskou bránou,
překrásná vůně,
obklopujícíc tvé ladné tělo,
si víla,
mé srdce,
by tě chtělo.

Jednou,
za svitu měsíce,
políbila si mě na čelo,
tím si začala,
s mojí tajuplnou proměnou,
teď blouzním,
mezi světlem a tmou,
a hledám si,
vílu svou.