nebyl to sen

stříbrná se line záře
při večeru jarním
zaboř svou tvář do polštáře
a utíkej za ním.

Jen teď a tady
s ním být smíš
jen teď a tady
když sladce sníš

Myšlenka se mění v sen
a sen zase v myšlenku
chyť jí než zdrhne ven..
koho?tu malou vteřinku

Vteřinku lehkosti bytí
vteřinku společného žití
vteřinku krásného rána
kdy voní jen on a káva

Au,něco mě kouslo do palce
kdo to na mě útočí
vidím malé zoufalce
co mi hledí do očí

hledají svou mámu
tu flekato-bílou
co jim nechce poránu
pustit bílou žilou

Pomalu se rozhlížím
v překvapení zůstávám
do hnědých očí pohlížím
a už zase nevstávám

Nebyl to sen...