Milovat až do smrti

Psal jsem když venku pršelo,
za tebou jít se mému srdci zachtělo.
Vzal jsem si bundu a kapuci,
chtěl jsem uspokojit touhu v mém srdci.
Jdu tedy za tebou,s rodiči se loučím.
Cestou k tobě vyhýbám se loužím.
Kapky o mě mlátí,stékají po oblečení.
Byl jsem šťasten,nevěděl jsem jaké mne čeká zděšení.
Sice nebyli jsme domluveni,ale to přece nevadí.
Již se těším,až mne tvá ústa políbí a ruka pohladí.
Nevěděl jsem co mě čeká a proto jsem tak spěchal,
ale štěstí jsem asi někde doma nechal.
Vbíhám na křižovatku,byla tam červená,
Ale já utíkal dál.I když vím,že se to nedělá.
Vědět,co se stane,tak tolik nespěchám.
Kdo mohl tušit že tam své tělo zanechám.
Auto se ke mně blížilo,
sice brzdilo,
ale mokro bylo.
Tak mne na té křižovatce srazilo.
Takhle jsem to schytal,za city,
ta kterou miloval jsem až do smrti jsi ty.
Nemohl za to řidič,ale můj spěch,
že já na silnici vběh.
Mohlo to skončit jinak,kdybych přednost dal,
To bych se s tebou asi dál radoval.