procházka parkem

Cvrčci si housličky svoje ladí,
a světlušky
lampičkou do tváře
nám jen
posvítí snad,
smím tuhletu chvíli,
dát do tvojich dlani
a šeptat jen
tobě
jak mám tě rád.

Jakoby z nebe snad spadly
dvě planetky zářivé,
tak nádherně hoří
v očích Tvých,
pro krásu tvou spadly
ty kometky marnivé,
když vyklonili se z osy,
aby zahlédlednout
mohly
milý tvůj smích.

Něžné doteky
touhy
a kolem zní hudba
kterou slyší jen
TI
co milují,
polibek sladký
a nádherně dlouhý,
a ruce již nedočkavé
po tělech
jak pavoučci
putují.

Ruce se propletly
a jako jedno jsou,
ve dvou tělech
je jenom slyšet
jeden tep
jsem jenom tvůj
a ty mou
a vůkol jen
s oparem mlhovým
se rozplyne
horký náš dech...