Strach bez trnů

A když se růžím ustřihly trny,
ženy z nich povstaly nádherné,
do světa svá těla rozplynuly,
čekaly, kdo z kořenů je vytrhne ...

Ze smrti do hlíny zakryté,
vodou si kořeny polily,
před láskou do poupat ukryté,
o lásce potají toužily.

Samy však svévolně uvadly
ze strachu z vytrhlých kořenů,
do hlíny listy jim upadly,
zde našli ležet mrtvou ženu.