Vidím, toužím, miluji

Spatříš její hnědé oči,
krásné, plné nadšení,
hned ti srdce poposkočí,
ty víš, že není krásnější.

A stále věříš, že přijde den, kdy bude jen tvá,
a stále věříš, že je to sen, který se nezdá.

Ty víš že je tu plno jiných,
v oceánu kapka jsi,
stále doufáš, ve křovích stinných,
že přijde chvíle tvé spásy.

Miluješ jen její pohled,
každé slovo, její hlas,
když ji spatříš, je na dohled,
srdce hřeje, je to slast.

A stále věříš, že přijde den, kdy bude jen tvá,
a stále věříš, že je to sen, který se nezdá.

Když směje se, jsi v jiném světě,
každý pohled potěší,
jsi nejšťastnější na planetě,
jsi jablko v zátiší.

Jsi Slunce mezi planetami,
kolem nejž se všechno točí,
jsi duše plna květinami,
do níž jiná už nevkročí.

Jsi ten co stojí na výsluní,
a úspěch štěstím omývá,
jsi ten komu se přání splní,
co hnalo ho k modlitbám.

A stále věříš, že přijde den, kdy bude jen tvá,
a stále věříš, že je to sen, který se nezdá.

Děláš všechno, k její vůli,
toužíš po ní každý den,
víš, že na cestě jsi v půli,
ale pořád toužíš jen.

Musí přeci přijít chvíle,
kdy padne v tvoje objetí
musí zúročit se píle,
když cítíš lásky napětí.

Když pak cítíš její vůni,
víš že to ta pravá je,
nejradši bys sedl k tůni,
a objímal celý svět.

...však pak stačí jedna věta,
,,promiň, ale nechci tě",
máš najednou konec světa,
končíš, pláčeš, jsi dítě.


Už nevěříš že přijde den, kdy bude jen tvá,
teď víš, že je to zlý sen, který se nezdá...