Půlnoční snění

Smích Tvůj mi v uších zvoní
a vlasy tvé mi stále voní.
Večer než usnu, vždy Tě vidím
a teď se za to trochu stydím.

Viděl jsem Tě krátce jen
a teď Ti patří každý sen.

Opět vidím, jak v očích Ti oheň září,
jak rozpouštět led v mých se Ti daří.
Opět cítím, jak se třesu celý
jak naráz jsem opět bdělý.

Říkal jsem, že láska na první pohled není
ale teď cítím, jak se všechno rázem mění.

Vrátit bych chtěl každou chvíli
a taky zastavit bych chtěl čas.
Běžel bych za Tebou každou míli
jen abych opět slyšel Tvůj hlas.

Jenže Ty ses mi ztratila v dáli
i vrabci se mi na střeše smáli.
To proto že jsem jen němně zíral
i když den se už kradmo vtíral.

Kvůli Tobě se teď modlím znova
aby naskytla se chíle nová
a já šanci druhou dostal.

Ale místo toho čas splašeně uhání,
Helios nejspíš slunce bičem pohání.

Teď nezbývá mi jen doufat,
že osud má snámi své plány.
Musím přestat si teď zoufat
a lízat si tak staré rány.

Neumím čas zpátky vrátit,
však osudu pomoct můžu.
Nebudu ho dále trati,
uvidíme co teď zmůžu!