Utopím se v sobě

Topím se a jdu stále níž,

sám v sobě tonu...

čekám stébla trávy,

která nejsou a já rozpusítm se

jak cukr v šálku kávy.

 

Sám sebe rozežírám,

sám sebe ničím,

sám sebe trápím

a sám sebe i ztratím.

 

Vím to, nemůžu si pomoct,

sám však nezvládnu to.

Na povrch silák,

uvnitř slabý, co čeká záchranu

ale ta mě z dálky zdraví.

 

Podej mi prosím to stéblo,

vytáhni mě ven,

já se v sobě neutopím

..a zbyde společný sen.

Pak zůstaň se mnou,

nebo odejdi a nech mě být.

Snad na břehu sebe probudím se

a začnu znovu snít.